znak SDH Onšov

A/ Nejstarší historie Onšova


Úvod

Jistě si mnohý z vás často klade otázku, kdy do těchto míst přišli první lidé a co je sem přivedlo. Snáze se dá zodpovědět právě ta druhá část otázky. Těžko se dá předpokládat, že by je do těchto končin přivábilo bohatství. Krajina kolem je celkem chudá, i když se kdysi na Martinickém potoce rýžovalo zlato a ve starých mapách je nazýván "Goldbach", tedy v překladu "Zlatý potok". Naši předkové, kteří dovedli žít v souladu s přírodou, si pro své sídlo vybrali závětrné místo, chráněné před severními větry, otevřené jihu. Možná našli pochopení pro nespornou malebnost tohoto místa. Ale tu základní důležitost naší vesnici dávala prastará formanská cesta, tzv. "via humpolencis", tedy "cesta humpolecká", která vedla z Prahy přes Benešov, Vlašim, Čechtice, Krčmy, Skoranovice na Humpolec, pokračovala přes Jihlavu a tam se pak rozdvojovala jednak na východ a jednak přes Znojmo na Balkán a dále do Orientu. Taková zemská cesta potřebovala pro svou důležitost ochranu a zázemí pro nocování. Na druhé straně za tyto služby přinášela bohatství. Dá se předpokládat, že v době slavníkovské, o které bude ještě zmínka, se v těchto místech křižovala s jinou důležitou cestou, směřující z původního slavníkovského centra na Libici přes Kolín kolem Onšova přes Tábor dále na západ až do Bavor. První důkazy o osídlení v onšovské lokalitě jsou tak staré, že je velmi nesnadné je časově zařadit. V roce 1955 po průtrži mračen se v místě nazývaném "Maršova rokle" našel ve vymleté zmole kamenný nástroj, tzv. "sekeromlat". Odvezl ho pacovský archeologický nadšenec pan Zoubek do tamního muzea. Vzhledem k tomu, že se nenašly žádné jiné předměty jako střepy či kosti, je těžké takový nález časově zařadit. Protože používání kamenných nástrojů ohraničuje tzv. "halštatská kultura" (starší doba železná) datovaná v letech 700 až 350 př.n.l., můžeme jako laikové předpokládat, že už v této pradávné době zde žili lidé.

Následující zastavení je až z doby daleko pozdější, ale přesto je to teprve počátek naší české státnosti. Naše obec je připomínána jako slavníkovské sídliště, tehdy však ještě bez v současné době používaného jména Onšov. Tato zmínka uvádí, že "Slavník, vévoda zlický, dal postavit na hoře nad Onšovem kostel dřevěný". Vévoda Slavník se nedožil vyvraždění tohoto rodu r. 995, zemřel přirozenou smrtí asi r. 982. Začátek tohoto kostelíka a tím i počátek křesťanství a tedy i kultury v tomto kraji můžeme datovat kolem roku 980.

Další datum důležité pro naši oblast je rok 1088. Tehdy darovala manželka knížete Vratislava II. Svatava, rozená z polského rodu Piastovců, tzv. "Svatavin újezd" Vyšehradské kapitule. Byl to důležitý státnický tah, protože Vyšehradská kapitula nepodléhala místnímu, tedy pražskému biskupství, ale přímo Římu. Toto území zahrnovalo 29 vesnic, ohraničovala je Želivka a Martinický potok, sahalo od Pravonína až po Zahrádku. Správním centrem byly Kralovice.

Pro celý kraj je pak důležitý rok 1144. Toho roku vladař Vladislav II. rozdělil toto tehdy pohraniční území na dvě části a daroval jednu část pražskému biskupství a druhou želivskému klášteru. Tím vznikají dvě střediska moci a kultury - Želiv a Červená Řečice. V roce 1139 přicházejí do Želiva benediktinští mniši. Po deseti letech je roku 1149 střídají premonstráti. Přivádí je stejný představený opat Gotschalk, který předtím přivedl první komunitu premonstrátů z německého Steinfeldu na Strahov. Uvádí se, že diplomatickým autorem těchto změn byl olomoucký biskup Zdík.


<< zpět na historii obce Onšov

nastavit jako homepage přidat k oblíbeným