znak SDH Onšov

E / Druhá světová válka

Při všeobecné mobilizaci 23.9.1938 narukovalo během několika hodin ke svým jednotkám 37 občanů. Někteří se vrátili zpět ke svým rodinám za týden, někteří za měsíc. Všichni byli ale vývojem zklamaní a roztrpčení.

Během války bylo mnoho našich spoluobčanů nasazeno na nucené práce do zbrojního průmyslu, který byl terčem leteckých útoků. I naši obec zasáhly represe vůči občanům "neárijského původu" (Židé, Romové), kteří byli společně se svými dětmi posláni do pracovních táborů a odtud se již nevrátili. Dalo by se říci, že co člověk, to poutavý příběh.

A jak proběhly revoluční dny roku 1945 v Onšově? Ve škole byli nastěhovaní tzv. "národní hosté", které nikdo nepozval. Byli to němečtí uprchlíci z již osvobozených částí Evropy a velice se báli Rusů. Byli však ozbrojeni. Zástupci revolučního výboru, který byl v Onšově ustaven, za nimi zašli a požádali je, aby zbraně odevzdali. Oni je sice odevzdali, ale v noci někteří tajně došli do Jiřiček, kde bylo polní letiště německé armády, a stěžovali si na chování místních občanů. Druhý den se od Šanořína začala přibližovat rojnice po zuby ozbrojených německých vojáků, kteří nevypadali nijak mírumilovně. Bylo štěstím, že velitelem revolučního výboru byl Václav Vondráček, který uměl obstojně německy, a ten se s nimi domluvil, že k žádným násilnostem nedošlo. Němci se po vysvětlení stáhli zpět, ale neodpustili si pohrůžku, že Onšov bude vypálen, bude-li se uprchlíkům nějak ubližovat. Vývoj událostí však měl tak rychlý spád, že k další "kontrole" již nedošlo.

Revoluční výbor kromě již zmíněného velitele Václava Vondráčka tvořili ještě Jaromír Kovář, Josef Čihák, Karel Přibyl, Stanislav Sušek, František Dolejší a František Jirkal.



<< zpět na historii obce Onšov

nastavit jako homepage přidat k oblíbeným