svátek:
Odkud má Onov (Vonov) své jméno a původ nevíme (se neví). Ani lidové pověsti a historické prameny o tom nemají ádné zprávy. Podle naučného slovníku Frantika Ladislava Riegra (rok vydání 1866), "je to ves v okrese Dolnokralovickém kraji Čáslavském". Novějím udáním leí Onov (Vonov) na nejzazí severovýchodní hranici Táborského kraje, devět mil od Prahy a pět mil od královského krajského města Tábora, a hraničí na východě s kláterem elivským, na jihu s panstvím řečickým, na západě s panstvím koetickým, na severu se svobodnými obcemi Studený a Petrova Lhota a panstvím královickým.
Původně tento kraj, jako celé východní Čechy ovládal z Libice rod Slavníkovců, z něho pocházel první český biskup svatý Vojtěch. Po vybití kmene Slavníkovců Vrovci, ujal se vlády nad tímto krajem rod Přemyslovců. Hospodářské středisko bylo v elivě, tzv. "Újezd elivský". Později kníe Vladislav II. roku 1144 daroval tento majetek praskému biskupu Ottovi a střediskem hospodářské správy na dlouhou dobu se stala Červená Řečice. elivskému kláteru tehdy jetě benediktinskému zůstal jen eliv s nejbliím okolím.
Onovský z Onova byl starý vyhynulý český rod, nosil v erbu "mlýnské kolo barvy bílé v poli modrém a nad helmem otevřeným té kolo, z něho trčí tři bílá ptrosí pera". One z Onova, který se připomíná v listině z roku 1262, jest nejstarí známý předek toho rodu. Byl u krále Přemysla Otakara II. číníkem, 1262-1272 purkrabím praského hradu a potom 1272-1279 zemským sudím. Kolátoři (patronové) kostela sv. Martina v Onově se připomínají roku 1388 pano Vilém z Onova a jeho syn Sigmund z Onova. Roku 1415 pano Jan z Onova - tehdy u přesídlený na panství dvora v Čáslavi - podepsal stíný list ke Koncilu kostnickému. V XVI. století byli onovtí rytíři v drení statků na Bestvině. Jan Onov z Onova drel statky Vě a Veselsko". Tolik z Riegrova slovníku naučného.
(pozn: v některých případech byly pouity historické a dobové texty)
<< zpět na historii obce Onov
webmaster © obec Onov - Karel Hanousek